Elefantentreffen 28-29.01. 2012

Jak začít ??? …................
Třeba tím, že je zima a „prej“ se v zimě na motorce nejezdí :-)
Tohle „prej“ ale dokáže vyvrátit nápad jet se podívat na šestapadesátej ročník mezinárodního srazu nemalých rozměrů, jako je Elefantentreffen.
V roce 2009 jsem už tu čest pokochat se touto elefantí atmosférou měl, ale i přesto mi to letos nedalo, abych nevyrazil.
Na Elefant jezdí spousta lidí z různých koutů Evropy, Ruska apod. Někdo si tam jede dokázat jakej je motorkář, když tam dojel a přespal, někdo tímhle srazem vyloženě žije, někdo tam jede jen tak z recese nebo se otužovat a při tom „vykrkat“ dvě bedny ledovýho píva.
Já tam jel čuchnout zase k tý srazařský atmosféře, pokochat se těma jejich různorodejma samodoma sestavěnejma prastroječkama, na kterejch tam jezdí a celkově sebrat nějakej ten zážitek do vlastního trezůrku.
Kolik lidí se mnou chtělo jet komentovat nebudu, znáte to. Se stupňujícím se počtem piv by jel každej a hned, ale jak přijde den „D“, tak jedete sami :-)
No neva, já když se rozhodnu, tak prostě jedu, i kdyby padali hovínka s háčkama. Problém ale nastal ve středu před odjezdem, kdy se o mě pokoušel nějakej moribundus a začal jsem krchlat a začlo mi téct ze sosáku. Byla i chvíle, kdy jsem říkal, že nepojedu, načež mě moje pani podpořila slovy „prosim tě jeď nebo budeš zase nasranej, žes nejel“ :-)
Pobalil jsem věci, sáhnul do lednice pro klobásu a paštiku, pani mi uvařila svařák do petky, synátorovi jsem sebral pár čajů na nachlazení do termosky, kopl do varanní vrtule a mazal.

Cesta proběhla v klídku po rozsolených silnicích s jednou zastávkou ve Volarech na čerpačce.
Tam jsem dal kávu a cígo, samozřejme že venku, abych se nenamlsal tepla. Po příjezdu na Elefanty hnedle u vstupu potkávám dva známý zo Slovenska, co se tam jeli kouknout jen tak autem jako na vejlet. Po zaplacení vstupu se jdu nejdřív juknout za bránu, jak to tam je s náledím, bo v roce 09 jsem tam „vlítnul“ a hnedle kus za bránou jsem hodil krysu. Našel jsem si placík se slámou po někom z pátka hned kousek od vchodu. Převleču se, přezuju, popiju něco málo čaje a jdu na průzkum. Za jemnýho sněžení si projdu celej areál a je opravdu na co koukat. Tu je zvláštní stroječek, tu je cirkulárka hnaná zadním kolem od motorky, tu je o stan opřená nafukovací Andula, vedle je motorka s ruskou SPZtkou, zas jinde se skotskou a tu a tam kolem za pokřiku „alááárm“ jede nějakej ožrala nahej na enduru.
Vedle mě se ubyvakovali Italové a hnedle po postavení stanu se jeden z nich svlíknul do naha, nechal si na prsa a na záda napsat něco italskýho fixem, nasadil si tanga, který byly upředu vybavený slonní hlavou s chobotem, ve který měl nádobíčko, sedl na Urala se sajdou a kulometem a jezdil po celým srazu sem tam za velkýho údivu včech účastníků srazu. Věřím, že chlapi obdivovali Urala a kulomet a ženskejm muselo vrtat v hlavě, copak ten tangovej sloník na tom Italovi má asi v chobotu :-)
Potkal jsem tam i bavorácký GTéčko se sněžnejma řetízkama a reklamou na jejich výrobu a další a další kuriozity, co se týče zimních úprav motocyklů. V podvečer jsem něco slupnul, ohřál do termosky předem připravenej svařáček a rozbalil přístřešek. Přístřeškem opravdu myslím přístřešek od Colemana, kterýmu jde v nouzi zvednout přebytečná podlaha a jde se do něho zapnout. Při stavění ale pozoruju Italy, jak do sebe drbaj a nenápadně mě koumají tak dlouho, až jim to nedá se jít zeptat, kde mám druhou půlku stanu. Posmáli jsme a už mě rvali na Grappu a pívo. Odmítl jsem a šel se projít nočním šrumem. Po cestě občas pokecám s nějakýma Čechama a nakonec tam najdu i bratra kolegy z práce, co je tam s partou na jawkách. Sednu na chvíli k nim k ohni, poklábosíme, kde kdo byl, a jdu zase do nočního šrumu. Největší komedii mám z toho, jak ty nalitý lidi chodí po náledí a každou chvíli slyším, jak sebou někdo jebne na zem. Sednu si na sníh a chvíli tyhle padající lidi pozoruju, což je neobyčejná prdel.
Po vypití druhý várky svařáku se před půlnocí ukládám do spacáku za neustálýho řevu, pokřiků a smradu z ohňů srazařů. Kterýho jinýho troubu může napadnout si udělat bivak na kopci nad údolím plným ohňů, co se asi dělo??? Dělo se to, že všechen ten kouř z těch stovek ohňů šel po tom kopci nahoru, takže jsem vlastně celou noc spal v kotelně.
Spal jsem až do sedmi do rána a ani se nebudil. Je ale pravda, že jsem asi ještě do osmi ležel a nechtělo se mi ven, bo foukal ledovej vítr. Pobalím věci, vařím z ledový tříště, co byla večer voda v petce, kapučínko a ke kapučínku se snažím ukousnout tatranku. Tatranka byla trochu zmrzlá a tak jsem další chod jménem paštika nepokoušel, bo bych jí taky mohl lízat jako zmrzlinu :-) Chci dát ještě pár fotek, ale nejdřív musím prohřát foťák, páč se nechce ani otevřít zámrazou.
 Start Varouše proběh na jedna, dávám za jedna a stojím a stojím a stojím, ale kolo se točí. Holt na ledu Varan nejede, byť má drapáky jménem Karoo. Výhodou tohohle srazu je ochota dalších účastníků. Stačí, že vidí že vám to nejede a už jich máte za prdelí pět a tlačí. Cesta domů se ubírala ze začátku kousek po náledí, ale jinak na rozsolených až vymrzlých suchých silnicích. Probíhá opět káva ve Volarech, ale nyní cíleně, protože mi jaksi zamrzla helma - jak hledí, tak i panty, takže prohřátí helmy na pumpě přišlo vhod. Paní pumpařka mi sděluje, že má na teploměru – 12ct, což je víc než den před tím, to tam měla -5 a tenhle rozdíl se dá docela za jízdy i rozpoznat :-)
Co bych dodal.........??
No každopádně jen to, že jsem o zážitek bohatší, nelituju toho, že jsem tam jel a dokrmil nachlazení, ale naopak jsem měl radost, že jsem si sjel a viděl, co viděl.
Zimě zdar Pavel (Chary) Charypar
Mimochodem sháním pánská tanga se slonní hlavou a chobotem. :-)
 

Fotogalerie: