MOTOVÍKEND S TROCHOU DRZOSTI

... aneb zákulisí Mostecka

Jako se již tradičně stává, že se domluvíte na víkend s partou, tak tak nebývá, ale o tom nemusím psát, to všici znáte a tak jsme se dohodli jen tři.

Je pátek a já jsem rozhodnut, že budu muset vyrazit sám někamsi na sever a po cestě se setkat s KTMartíkem, ale jelikož mu jeho LC8ma nechtěla chytit z jakéhosi KTM důvodu, tak nakonec, že pojede až v sobotu ráno.Třetí je Křeny, ten má ale sobotní dopolední šichtu, tak že nás dojede kdekoliv. Nu nic, je pátek 17.00h a já sedlám Varana a směřuji ku Praze po vesničkách vyhýbajíc se hnusným bouřkovým mrakům. Jelikož ale kluci nejeli, kontaktuji kamaráda v Praglu, kterého jsem skoro rok neviděl. Je doma, tak k němu valím.

Povečeříme v restauraci na Chodově, kde si dávám vynikající krémovosýrovou polévku s čepicí. Trefila mě do nosu a tak se na ni těším, ale ejhle asi poznali, že jsem z Budějovica a udělali mi takovou tu „123“ sýrovou instantní polévku do hrnku, která se nedala ani čuchat natož jíst. Jak se ale říká, pívo je tekutej chléb, dal jsem si teda radši čtyři pivka a pak sváču u kamaráda, leč na sýrovku s čepicí nezapomenu.

Ráno po snídani mám slovo s KTMartíkem na Chodově u kruháče, domlouváme se, že pojedeme po nejmenších vesničkách kamsi nad Plzeň a tam se kolem obědního sejdeme s Křenym. Nad Plzní proto, že mám v merku Doupovský vojenský prostor.

Nasedáme s Martíkem do sedel a mažeme přes Berounsko a po těch nejmenších vesničkách nad Plzeň do městečka Manětín. Po cestě se jednou schováváme v zastávce před průtrží – vím srabárna, sice nemoky jsme měli, ale takovej slejvák na ně neplatí a hlavně než se do nich oblečeme, tak je po všem. Po příjezdu do Manětína tankujeme a ejhle kde se vzal tu se vzal Křeny na jeho oři BMW. Také doplní granule do nádrže a jelikož se blíží opět buřina a začíná lejt jak z konve, schováváme se v malé hospůdce u vynikajícího obídku. Přestalo pršet, nám se do žaludků už nic nevejde a tak nic na plat jedeme dál, že.

Pomalu a jistě se vkrádáme zákazem vjezdu (který jsme neviděli) --- pssst --- do vojenského prostoru Doupov, resp. vojenského újezdu Hradiště a tak nenápadně si ho celý projíždíme křížem krážem po rozlehlých tankových pláních, okolo míst označených – zákaz vstupu místo dopadu střel a tak podobně. Doupov je jinak překrásný, co se týče krajiny, je to tam už takové nedotčené a zberchané z komunistických manévrů, dnes tam už totiž manévrují hlavně zajíci, srnky a sojky. Po projetí Doupova se vydáváme vedle Kadaně do povrchových dolů, kde jsem už ostatně před pár lety jezdil a byl se podívat až u těžebního stroje a tak na tohle jsem kluky nalákal. Jedeme stejnou cestičkou jako já před lety, kde stála budka s vrátným, který mě tam kdysi pustil, ale helemese bouda v riti a vrátnej taky. Jen rozvrtaná zem a cesta přerušena asi třímetrovou dírou, neva povídám, jedeme jinudy. Hledáme nějaký jiný vjezd do lomu, sice nacházíme, ale je s ostrahou.

Naděje ale umírá poslední a tak jedeme kamsi do polí k lesíku po staré malé asfaltce, která končí u pšenice a tzv. polňačce. Jen se porozhlédneme a já vyrážím kupředu do pšenice po pevné vyjeté koleji na polní cestě. Ale asi tak po deseti metrech zjišťuji, že Varadero je jaksi né moc, ale úplně nestabilní, páč bahínko nebylo bahýnko, ale nějakej mazlavej lep, který nepobraly ani TKCéčka a tak chtíc nechtíc končím neřízeně v pšenici ale na dvou kolech. Jelikož se hnedle za mnou vydal Martík, měl ten samý problém, že měl z LC8my kajak a né motorku. Nejlíp to vyhrál Křeny, který se nikam nehrnul, zůstal na asfaltíku a měl zalitá očka slzami smíchu, prostě fracek jeden se nám smál....

Po tomhle pokusu jsme se snažili do těžebního prostoru „nabourat“ ještě jednou cestičkou, bohužel taky bez úspěchu, tak se přímo od Kadaně snažíme vjet přes bránu, která vede ke skládce, projíždíme a míříme si to dál k dolu. To ale nevíme, že po kilometru je tam umístěnej karavaník s ostrahou, která na nás koukala jako na zjevení. Hned jak jsem k nim přijel, povídám, jestli by se dal vidět důl z nějakého pěkného místa a ať se nezlobí, že jsme dojeli zákazem až sem, a jestli by nás tam na pár minut nepustili. I prd, regulerně jsme měli smolíka a mazali zpět a už jsme to nezkoušeli. Cestou od Kadaně se domlouváme, že přespíme v kempu u vodní nádrže Nechranice. A tak se i stalo. Po rozkoukání v kempu platíme nocleh, stavíme stany, počkáme až nám dva malí kluci ohodnotí motorky a jde se na kópačku. Chvíli se cahníme a co myslíte, že následovalo po koupání??? no pívo přeci. Pár jsme si jich dali, promíchli vínem a Martíkovo slivkou. Martík udělal dobře, že šel brzy spát a nedržel s náma „basu“ do pozdějších hodin, páč ho ráno alespoň nebolela hlava.

Ráno po snídani a výborné ranní koupeli balíme, sedáme do sedel a jedeme po „čáře“ směr Hora sv. Kateřiny, Kalek, Hora sv. Šebestiána, odtud cyklostezkou na hlavní silnici co vede do Černého potoka, kde odbočujeme na Kovářskou. Z Kovářské pokračujeme směr Klínovec, kde ostatně vymejšlím zase „zaječinu“, jakož i předloni, a jednoduše odbočuji pod sjezdovkami přímo na ně. Kluci offík přivítali a tak si dělám srandu, jestli si dáme jedničku, dvojku a nebo černou sjezdovku. Sázíme za jedna a vzhůru sjezdovkou až k vysílači, kde z nás nechápali jacísi turisti a hned si nás fotili. V Božím Daru po dotankování mazlíků se vydáváme cestičkou na Potůčky, Horní Blatná, Nové Hamry, Jelení a Stříbrná. Tyhle poslední úseky od Hory sv. Kateřiny až sem se vyplatí si projet. A i když jsem tudy jel už potřetí, zase se mi tu líbilo.

Libovolně přejíždíme jižněji k Mariánským Lázním za městečko Klášter do pěkného malého kempíku. Cesta sem nebyla špatná až na jednu opět zajímavou offíkovou vsuvku. Jedeme si takhle zákazem vjezdu, kde byla silnice v rekonstrukci, až dojedeme k mostu, kterej tam holt nebyl. Po domluvě skáču na Varana a brodím. V brodu nebylo zas tolik vody, nebojte se, ale zato o co míň vody tam bylo, tak o to tam byly větší šutráky a prudší protější svah. Co myslíte, povedlo se??? áááále povedlo, sice jsem měl asi třikrát návrh od Varana, že by si ustlal, ale rozmluvil jsem mu to a vyjeli jsme to. Po mne hnedle brodí Martík a taky se mu vede, i když s těmi samými návrhy od Kačeny na ustlání si. A copak ten Křeny s tou jeho bavoráckou adventurou? Hned nás poslal k šípku a po vedlejší uzoučké lávce dvakrát lomené přejíždí na druhou stranu. Nicméně po přijetí do kempu shazujeme bagáž a jelikož jsme si koupili špekáčky, vydáváme se s Martíkem do lesa pro dřevo. Motorky jsme nabalili klestím a po příjezdu do kempu na nás koukali lidi, jako kdyby přijeli dvě rumunský bryčky s klestím.

Po přípravě na oheň probíhá očistec v rybníčku a následně špekáčky proložené dvěma pivy v kiosku a za stálého hraní harmoniky a zpěvu ruských písní od vedlejšího stanu siestíme pod hvězdami. Kdekoliv v kempech hrajou kytary, ale u Mariánek jedou Kalinku a harmoniku. Je ale pravda, že jsem takhle instrumentálně Kalinku ještě neslyšel.

Ráno po snídani vlastního ražení sedáme do sedel a přes Domažlicko a Klatovsko míříme do Českých Budějovic, kde se po krásném prodlouženém víkendu loučíme a rozjíždíme k domovům.

Tak zase někdy pic Varaderic

Chary

Fotogalerie: