V TÉTO SEKCI NAJDETE REPOTÍKY Z MALÝCH AKCÍ A SRAZÍKŮ

NA TÉTO STRÁNCE JSOU VŠECHNY PO SOBĚ JDOUCÍ AKCE, NEBO VLEVO V NABÍDCE SI MŮŽETE ZVOLIT AKCE Z KAŽDÉHO ROKU ZVLÁŠŤ

HEZKÉ POČTENÍ

Víkend s Klikou

2 - 4.6 2017

Tak si tak říkám, že bych vyrazil "pokrosit" asi po stopadesátý kus Moravy jen tak na vejkend.

Pronesl jsem to před klukama v knajpě, že jedu jen tak a kamarád Petr aliaz Klika se chytl, že by dal takovou "dálkovou" se mnou.

Proč ne....

V pátek jsme vysmahli po práci za super počasí směrem Číměř, Slavonice, Uherčice zadem přes Vranov na Nové Mlýny, kde byl cíl kempík v Pasohlávkách.

Ve Vranově jsme si dali v "super luxusní" restauraci (kousek od pumpy s pirátem u vstupu) nejluxusnější Pizzu v lunární soustavě, kterou by snad do huby nedal ani zfetovanej Frankenstein po obrně. Po vrácení pizzy jsme mazali dál směr Znojmo, Jaroslavice, Hrušovany a konečný bod, Pasohlávky. Jenže při vjetí do Pasohlávek nás zastavil jakýsi pořadatel a že kam prej jedeme, se tlemil. Povídám do kempu, vole, co se tu děje????

Pořadatel s úsměvem povídá, myslím, že tam vy dva nechcete, říkám proč??? No protože celý okolí je tu prošpikovaný pánama s harleykama a je jich tu několik tisíc. Trochu jsme se tomu zasmáli a s představou rozbitý tlamy bez motorek a rozkopanejma prdelema, jsme radši jeli dál do dalšího kempu před Lednicí Apollo.

Tam jsme "zabivakovali" v chajdě a dali nějaký moky, kořalku v místním bufáči a šli chrápat.

Ráno jsme vstali časně s představou, že prošmejdíme Bílé Karpaty a kus Beskyd. Pojali jsme to ale opravdu vyhledáváním vesnických cestiček a různých zajímavostí, takže celodenní jízda 2-3-4 i s výjezdem na Pustevny, kde jsme se těšili na kyselicu a 

halušky, a tak i tak bylo. Den jsme zakončili v Kempu Ranč který doporučuju u vodní nádrže Bystřička. Při příjezdu jsem zjistil, že jsem tu už spal a to i ve stejné chatě...........

Večer jsme dali jen polévku, dvě piva a šli spát, jak jsme byli v perfektní kondici po celodenním ježdění po řiťkách.

Ráno po snídani jsme vysmahli ještě po pár "šoustkách" přes Buchlov, Pohořelice do Lechovic na super pečené koleno, kam nás před lety nalákal Karel z Dačic.

Přecpaní jsme v podvečer dovalili dom a probrali to u píííva.

Víkend byl super, plnej komedie, smíchu a byl jen o ježdění a wo wo tom to je strejčkové a tety!!!!!

Šmejdění po severu

19-21.5 2017

V pátek 19ctýho po práci sedlám tu mou hyenu a vyrážím někam směr Slavkovský les.

Až do Mariánek jedu po hlavní, abych měl rychlej přesun. Nad Mariánkama už začínám "šmejdit" po nejmenších cestičkách po Slavkovském lese.

Při průjezdu vesnicí Prameny si všimnu pěknýho stejnojmennýho penzionu, ale ještě není tak pozdě, tak mažu dál další okruh, ale hele co se děje....

Na jednom z mnoha horizontů přede mnou stěna z vody, vpravo taky, tak se stáčím zpět na Prameny a jen se těším do již zmiňovaného penzionu. Zastavím a vyleze slečna, která povídá, že mě ubytují, ale že musím počkat na šéfíka. Najednou přilítne chlapík na Yamaze Thundercat 600 a radostně mě vítá a hned okukuje moji "Vránu".

Trochu tuším, že se večer povede............... :-)

Dávám si hnedle piváka a šéfík mi vaří večeři, při který začne dost slušně chcát. Penzion má zrovna téměř prázdný, a tak klábosíme při popíjení slivovice a plnotučnýho píva až do půlnoci. Spaní bylo super, čisťounkej pokoj a celou noc pod oknem šuměl potok, což mám moc rád, takže víc než pecka! Jak by pravil teenager, HUSTÝÝÝ

Ráno při příchodu do restauračky na snídani jsem myslel, že šéf uhořel. Chudák, mi slíbil buchtu k snídani, ale jaksi u pečení usnul a doslova ji upekl i s pekáčem a samozřejmě tuto zavulkanizovanou hmotu do smaltu zahodil. Nicméně se o snídani postaral více než dobře tak jsem si pošmák, vzal si svůj motocykl značky Laurin a Klement, co ho osedlal jeden dement :-) a vyrazil jen tak někudy někam na sever s tím, že k večeru navštívím Fíšu.

Ráno bylo po dešti a byla doce dost vlezlá zima a vítr, což bylo super, když mi foukal zezadu, protože mi už nějak koně ubejvaj z mýho řehtadla. :-o

Prošmejdil jsem okolí Chebu, Sokolova, Luby, Kraslice, Nejdek a pak po pohraniční šoustce přes pohraniční vrchy jako Počátecký, Blatenský, Jelení apod. Samozřejmě nechyběl ani Špičák, v.n.Přísečnice a i v.n.Fláje a Komáří vrch, a to už za mé ježdění asi po osmé. Je to tady ale super, takže se sem rád vracím a budu vracet.

Dost mě překvapilo, jak je krajina po velké těžbě už zrevitalizovaná a zarostlá, včetně míst kolem dolů. Vznikají pěkná nová jezera, a tak myslím, že do budoucna to možná bude i super vůči přírodě, kterou pak na endurech rozkrosíme, ne???? :-)

Odpoledne jsem dorazil k Fíšovi na hasičskou akci, kde mě svezli na 30m vysokým žebříku, což byl také zážiteček.....

Večer jsme zašli na nějakou místní mecheche, kam přijeli i kluci jako Kozlík a Honza z Chabařovic, popili jsme a já přespal u Fíšoj v novým krásným domečku. Od Fíši jsem vyrazil po super obědě od jeho ženy Filomény až ve tři odpoledne a copak se nestalo.....

Takhle si jedu na Bílinu a ňááák mi uklouzla tlapka na plynu, a tak jsem se musel chvíli nechat pronásledovat modrou Oktávkou, která mi vyčíslila výsledný okruhový časy a rychlost. Verdikt byl 113Km/h - 200Kč - 2BODYYYYY KURVAAAAA :-(

No, hned po pokutě jsem jel slušně....asi tak.....asiiii...nooo asi o 30 více :-)

Vejkend byl bomba a opět jsem vyčmuchal nový zapadlý místečka!

Bodům zdar, zdraví gauner Charypar.........................................

Vyjížďka s Vildovo partou z Brloha

1.4. 2017

BRLOH 2015

16. - 18.10.

Tak akce je za námi a myslím, že dle vašich ohlasů se povedla, což mne moc těší!!

Pro nezúčastněné jen nastíním, jak Brloh proběhl.

V pátek už dopoledne jsem se já, Ladík a ZdenaCB ještě před zahájením Brloha trochu provrkli po Novohradských horách a zajeli sežrat nějakou tu rybu do Rybí restaurace na Lipně, kdy nám už volali Plameňáci, že dovalili do Brloha a kde jako že sakra jsme :-)

Dojedli jsme, vypálili z Lipna a po cestě začalo docela dost slušně pršet. Nám to nijak moc nevadilo, ale ti ostatní co měli na akci namířeno přes půl, někteří i celou republiku, tak ti si chcance a jízdy potmě náležitě užili. Jako poslední dovalila večer totálně durch Bára s nepromokama zabalenýma ve vaku na místě spolujezdce :o)

V pátek jsme dost slušně popili, vycucali jak Západovo, tak veškerou dovezenou slivovici, vyhlásili pár kategorií na diplom a zase cucali slívu.

Sobotní ráno bylo trochu krušnější, ale po dobrý snídani jsme vysmahli jen malinký lipenský okruh, protože si většina odsouhlasila prohlídku Stezky v korunách stromů a chtěli to tak jaksi odpočinkově.

Po prohlídce stezky jsme zajeli na předem domluvenou rybičku do Rybí Restaurace na Lipně, kde jsme vlastně za ty leta skončili už poněkolikátý. Obsluhující rybožrádelny, když viděli kolik nás je, začali kuchat Kosatku, smažit Plejtváka a vařit brambory v kádích.  Ááále vešli jsme se v klidu, dali si candátky, pstruhy, štiky i dokonce někdo měl "vepřovou" rybu a "rybí" smažák. 

Smažák je v rybí restauraci asi zfetovaný Pangasius, bo nevím :-)

Po rybí párty jsme se už jen projeli kousek přes Volary a mazali na penzion, kde opět proběhla jemná pitka a super večer.

No a dááál?? 

Dál po nedělní snídani si každej zaplatil a mazal domů.

Bořek vždy při placení pronese....

"Oni chtěj prachy, tak to si dělaj prdel, tak doteď jsem Vás měl rád, takhle si to na konec pokazit, že se nestydíte"

Všem zůčastněným moc děkuji, jste super parta a těším se na další akci sebranko!!!!

Jak povídal ZdenaCB:

Když nečteš, koupíš si mikinu Horsvetrs v Lidlcrownu,  když nečteš, tak nevíš, ale někteří nevědí ani když čtou a to nechceš....

(jen pro zasvěcené) 

Nekvalitofotogalerie zde....

U SLONA 

18-20.9 2015

Tak jako tradičně jsme se opět sešli v Dolní Moravě U Slona.

V pátek jsme pěkně pokecali u slivovice a plzeňský vody. 

V sobotu jsem já s Plameňákama, ZdenouCB, Ladíkem a Frýdkem navštívil lanovkou a mikrobusem horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Po vyjetí Lanovkou z Koutu nad Desnou za 220Kč musíte ještě absolvovat jízdu mikrobusem k horní nádrži za 40Kč, páč od lanovky je to ještě 12,5Km.

Po zdolání Dlouhých Strání jsme ještě pojezdili kolem Jeseníku a kousek polskem.

Víkend byl super, počasí, lidi taky a poděkování hlavně Jardovi, Šárce a Bořkovi.

Fotky jsou tadyklens ochlastové :-)

Tak jsem se v červenci 2015 zajel podívat na Elefantentreffen kde bývá v lednu něco kolem šesti tisíc bikerů.

Nikdo tam sakra teď v létě nebyl. Co se doprdele stalo?? :o)

Téměř ten samý pohled v lednu :-)

ORLÍ HNÍZDO  31.7 - 2.8. 2015

Víkend u Itala

12 - 14.9 2014

ANEB S ITALEM V PŘEDSÍNI

O vejkendu jsme se sešli u Itala doma ve Vysokém Chvojnu, aby jsme pěkně pojezdili a poklábosili.

Dorazil jsem já, Máca, Karel, Ladík s jeho klukem Tomem a samo, že nechyběl náš hostitel Itálek se ženuškou Lůcou, malou Peťou, Vojtíkem a plastožroutským hafanem.

V pátek jsem vyrazil v půl páté ráno, abych ještě něco porobil v práci u Kolína. Jenže vstávat ve tři ráno za bubnování dost silnýho deště na parapet s představou jízdy nebylo zrovna nic moc. No, vyrazil jsem, ale po dvaceti kilometrech jsem myslel, že to otočím. Asi si dokážete představit jízdu potmě za lijáku samozřejmě s mlžícím se plexi...prostě slast :-(

Začal jsem něco vidět až v Říčanech, tam se už rozednívalo. Na dálnici před Prahou jsem trochu přemejšlel, že si zajedu do Motole nechat si vyšetřit makovici, páč mi tahle jízda v lijáku po tmě fakt nepřišla normální. Nicméně jsem kolem poledního dorazil k Peťovi, počkali jsme na Karla a Mácu a vyrazilo se do firmy Ultralight vyrábějící malá lehká letadla. Firmou nás provedla bike kamarádka Bára, která nás zasvětila do kompletní výroby, od vývoje, laminování křídel, nástrojárnou, lakovnou, cnc dílnou, kompletážní linkou až k samotným hotovým letadlům. 

Po prohlídce jsme jeli vyzvednout Ladíka s Tomem, který dojeli z Karviný a Itoš nás všechny pak zatáhnul do nějaký dřevěný putiky na teplou potravu :-)

Po jídle jsme dojeli k Italoj dom, kde se večer trávil v mixáži pardubickýho piva a domácí slivky. Ráno nás Peťa vzal do aut (v rámci vystřízlivění) a vyrazili jsme do výrobny brzdových destiček a kotoučů Gold Fren. Pěkně nás provedli celou firmou a dokonale nás zasvětili do výroby brzdových segmentů opět od A do Z.

Kolem obědního jsme osedlali oře a sešli jsme se s Bárou jedoucí na BMW F800 a Gábinou letící na Hondě CBF1000 a vyrazilo se probrouzdat Libereckej kraj po různých šoustkách. Pojezdili jsme za Barčou snad veškerý pr....le a večer, když jsme v půl desátý dojeli k Italoj, tak jsme měli něco kolem 350km.

Povečeřeli jsme velmi chutnou krmi v podobě moc dobrýho naloženýho, "hypermanganem mytýho :-) vorožněnýho" masa, zapili malým pivkem a jelikož jsme padali únavou na tlamu, tak se šlo do pelechu.

V neděli po snídani jsme se rozloučili a mazali domů, kdy samozřejmě jsme s Karlem a Mácou asi pětkrát zmokli.

Víkend to byl dosti povedenej, plnej komedie, jak v podobě smíchu tak i několika směšných karambolů.

MOTTO VÍKENDU 

KONČIM, TOHLE JE MŮJ POSLEDNÍ SRAZ, SERU NA VÁS...

Svezení s Alešem Lopraisem a jeho týmem v Milovicích 6. - 7.9. 2014

O tomto víkendu se mi dostalo pozvání od kamaráda Vildy na neskutečně zajímavou akci na milovický tankodrom.

Tou akcí bylo nemalé povožení od Aleše i jeho kolegy v soutěžních Tatrách ( Princeznách) po milovickým tankáči.

Co dodat, zážitek v jejich podání to byl neskutečnej. Pěkně jsme se povozili, něco pojedli i něco popili a to všechno zaspali pod širákem u motorek. Byli jsme čtyři - Vilda, Západ, Fíša, já a kolem nás Alešův tým včetně jeho táty a pár dalších přizvaných lidí.

A jaký to teda bylo? Všichni se k nám chovali jak k vlastním, perfektně jsme popovídali s Alešovo taťkou, kterej nás neustále napájel výbornou slivovičkou. Dozvěděli jsme se spousty zajímavostí, technickejch a organizačních věcí týkajících se Dakaru a vytahali jsme spousty a spousty rozumů od oprav, technologií, systémů až po samotný řízení soutězních Tatrovek.

Tatrovky jedou jako prase, aby taky ne, když Princezny mají 1000 koní a 3000Nm kroutící moment. Ale jestli si myslíte, že v tý kabině je to med, jak známe z videí, tak na to zapomeňte. Většina z nás měla sedřenej krk od pásů a chvílema jste nevěděli, kde jste, jaký to byly štosy. Párkrát jsme letěli i vzduchem, což pro devítitunovej kolos nejní zrovna problem.  Je to ukrutnej nápor na tělo celý, ale brutálně na krční páteř. Jen pro představu to dostává takový pecky, že v sobotu prdla pravá přední pneumatika kolem ráfku a hnedle na to se urval jeden ze dvou zadních tlumičů na pravý straně. V neděli dopoledne se urval jeden ze dvou předních na pravý straně.

Nicméně ty chlapi maj "velký koule" a každopádně jim přeju jenom samý, jak Dakarský, tak nedakarský úspěchy a ještě jednou velký dík Alešovo týmu a hlavně Vildovi za pozvání!!! 

Ladíkovo motání 25.6 - 29.6 2014

Jak bych začal??

No snad možná tím, že po prohlídce povrchových dolů v roce 2012, kterou jsme si spojili s motoakcí jsme se s Ladíkem aliaz Dědkem domluvili, že když jsme navštívili obrovské uhelné povrchové doly, tak proč někdy neudělat motoakci na Karvinsku a nepodívat se do hlubinného dolu.

Jak myslíte, že to dopadlo??

No domluvili jsme séééééé !!!

Pořádající Ladík z Karviné, já Chary, ZdenaCB, Karel a Máca z jižních Čech a Ital z Pardubicka a nahodil se termín 25.-29.6.2014.

Jelikož jsem dostal dovolenou celý týden, vyrazil jsem už ve středu 25.6. Kluci nemohli, a tak že  oni přijedou až ve čtvrtek. No co vám budu povídat. V den odjezdu jsem od páté ranní sledoval, jak nepřetržitě venku leje, takže jsem nikam nechvátal. Vyrazil jsem až kolem poledního, kdy déšť trochu ustal. Jel jsem po staré na Brno a někde u Rosic mi konečně přestalo pršet. Vzal jsem to teda na Uherské Hradiště, Zlín, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm, Frýdlant, Český Těšín a cílovou Karvinou. Cesta byla v pohodě až na ten nekonečnej průjezd Zlínem. K Ladíkovi jsem dorazil někdy kolem půl osmé večerní, přivítal jsem se s Dědkem (Ladíkem) a jeho Darinkou a hnedle jsem dostal pivko a grilovanou krkovici. Po ubytování v příjemným podkroví jsme poladili Ladíkovo motorky a klábosili v garáži asi do druhé ranní.   

Ráno po snídani jsme poladili ještě motku Ladíkovo klukovi, dojeli jsme pro soudek piva a chlazení, dali si obídek a vyrazili na motorkách po okolí a do známého motobaru U Hanky. Jezdili jsme asi do šesti do večera, pak už jsme měli hlášku o tom, že kluci jsou kdesi za rohem. Myslím, že jsme si pojezdili dost dobře. V Dědkovi „bouchly saze“ a nakládal plynovou dávku  Varaderu takovým způsobem, že mi chvílema připadalo, že jsme na Hungaroringu a ne na okolních „bundeskách“ Ostravy. Po příjezdu kluků se večer jemně popíjelo a krafalo, jak jinak než o motkách, za stálýho cpaní se rožněnýma krkovicema, burákama, gumovýma medvídkama, zazikama a to vše prolejvané Radegastem.

V pátek ráno jsme osedlali ty naše hajtry a vyrazili směr Ostrava na prohlídku hlubinného dolu Landek. Na Landeku je to vše udělané jako muzeum. Od muzea záchranných hornických složek, přes šatny a sprchy horníků, přes vystavenou důlní těžební techniku až k samotnému dolu.

Byli jsme příjemně přivítáni obsluhou důlního muzea, která je složená z vysloužilých důlních veteránů. Ti nás hned při příchodu poprosili, jestli by jsme jim nepomohli roztlačit důlní lokomotivu. Nejdřív to znělo jako šprým, ale byl to fakt. Do lokotky jsme trochu drbli, lokotka zabafala a už mazala po svých. Hnedle si nás po roztlačení vláčku vzal na starost pan průvodce, který provázel muzeem důlního záchranářství a sám záchranářem celý život byl. V muzeu se pokocháte od spousty dýchacích přístrojů, přes nehořlavé obleky, měřiče metanu, měřiče oxidu uhličitého, dobových starých fotek, hasícího systému poháněného proudovým motorem z ruského vrtulníku (parogenerátoru), až ke krátkodobému filmu o důlním záchranářství, o důlních neštěstích a ke stěně se jmény záchranářů, co zemřeli při vyprošťovacích a hasících pracích.

Po prohlídce a odborným výkladu o důlním záchranářství jsme se přesunuli k šachetnímu výtahu, kterým nás svezli do podzemí. V podzemí jste tu jen kousek pod povrchem, důl je už vlastně zasypán hlušinou. Výtahová klec uvnitř ale simuluje, jako kdyby vás vezla kilometr pod zem včetně displeje s ubíhajícími metry. Klec vlastně jede pod zem rychlostí 12m/s a s nákladem bez lidí až 18m/s, což je dost hustej šupec. V minulých letech podle pana průvodce a záchranáře se utrhla asi se čtyřiceti horníky, selhala i záchranná brzda a horníci spadli 1200 metrů dolů až na dno šachty. Přežilo jich tuším osm. Další „nehoda“ se stala, když zamrzli koncové spínače a strojník vytáhl klec s horníky až k tomu hornímu kolu na šachtové věži. Načež to horníci žertovně okomentovali, že takový pěkný výhled na Ostravu ještě neměli. Dole v dolech je to ukrutná dřina, prach, metan a oxid uhličitý. Již při druhém nádechu oxidu, prý pěkně navždy usnete. Horník za starých časů kopal uhelné sloje vysoké třeba jen šedesát centimetrů (60cm = mocnost sloje) a to až o rozloze 150X200 metrů. Když to bylo v leže, druhý mu taktéž v leže odhazoval uhlí a museli za směnu vykutat osm tun uhlí, aby si vydělali.  Samozřejmě vše za sebou museli ihned pažit výdřevou, aby to na ně nespadlo. Další sloje byly šikmé nebo svislé. To už bylo prý lepší, že se materiál odvaloval. Nevím, ale myslím, že spousta z nás vlastně ani netuší co to je DŘINA. Horníci z nočních ani nechodili domů, ale do místní nálevny, ze které večer zase šli fárat. Roušky nikdo v tom prachu nepoužíval a místo kouření v dole žvýkali tabák.

Po vyfárání a rozloučení se s pány průvodci nám byla doporučena restaurace přímo v areálu parku Landek. Neprohloupili jsme, protože jídlo bylo fakt super. Po jídle a dobrém coffee jsme ještě pofotili vystavené důlní těžební stroje a mamuta s neandrtálcem.

Další dost svižný přejezd byl do kopřivnického muzea Tatra. Svižný přejezd okomentoval Karlík (z nás nejstarší): „že kdyby nebyl takovej starej blbec, tak by si myslel, že je to školení mladých bláznů J“. Já osobně jsem v Tatráckým muzeu byl už potřetí, to samý Ladík, takže my už jsme věděli, co tam uvidíme. Kluci si to ale náležitě užili a kochání starejma aparátama se jim líbilo. Kdo pojedete kolem, doporučuji se zastavit.

Z Kopřivnice jsme opět svižně pokračovali zpět k Ostravě podívat se na památník druhé svět. války Hrabyně, kde jsme pokoumali pár vystavených válečných aparátů. Památník je nemalých rozměrů a je z nemála betonu. Myslím, že temelínským věžím by mohl konkurovat. Od válečných strojů jsme se přesunuli opět k důlním podivnostem. Jednou z nich byl nakloněný kostelík Karviná – Doly. Po cestě ke kostelu jsme se nezapomněli zastavit u všudy známého motobaru U Hanky, kde jsme napálili kafíčko a limošku.

Je to kostel Sv.Petra z Alkantary, který byl postaven v roce 1735. Pod kostelem se vytěžilo 27 slojí (pater) o celkové mocnosti (mocnost = výška vytěženého uhlí) 52,8m, což způsobilo pokles kostela o 34 metrů. V roce 1995, byl kostel staticky zajištěnej a opravenej. Nyní je v dolíku, ale lidi pamatují časy, kdy z nedělních bohoslužeb děti od kostela sáňkovali z kopce.

Od kostelíka jsme se ještě projeli kolem nynějších šachet okolím Karviné a šup k Ladíkovi domů na grilovaný dobroty, pivko, vířivku a to vše doplněný metalovou muzikou z místního rockovýho rádia.

Sobotní ráno zahajujeme vstáváním o osmé ranní, kluci si ještě online dělají cestovní pojištění a mažeme přes Český Těšín na prohlídku koncentračního tábora v Osvětimi Auschwitz. V roce 2006 jsme tu už s Janou byli, ale nenavštívili jsme přímo Auswitz ale Birkenau. To je druhý, daleko větší lágr, za městem Osvětim.

Prohlídka obou táborů je možná v jeden den. Musíte ale jako my do Auschwitzu, kde si koupíte vstupenku, dostanete sluchátka a průvodce. My tentokrát měli průvodkyni polsky mluvící, což nám vůbec nevadilo, protože Ladík umí líp polsky než česky, takže nám všechno překládal. Projdete za stálýho výkladu několik domů v táboře, včetně plynové komory se spalovnou. Na prohlídce vás čeká průchod několika domy, kde je spousta vzpomínkových předmětů v podobě fotek, kopic zabavených osobních věcí, včetně devíti tun dámských vlasů, kopice plechovek od Cyklonu B, zdi smrti a dětské místnosti, ve které jsme snad ani být nemuseli. Víc o tom, co jsme tam slyšeli a viděli se tu nechci vyjadřovat, myslím, že se to sem nehodí a každý by si to měl prožít sám za sebe.

Nicméně po této prohlídce vás v ceně naloží a převezou se stejnou průvodkyní autobusem za město na druhou prohlídku tábora Birkenau.

My jsme zaplatili parkovné a pelášili jsme všichni docela přešlý zpět k Ostravě. Dali jsme obídek u pana Quana z Hanoie v čínské restauraci v supermarketu a posléze přejeli na kávu do Ladíkovo oblíbenýho baru, kde jsme se ještě dohodli na další jízdě. Dalším cílem byl přírodní závodní Těrlický okruh, kde se tuším stále závodí. Po recesním projetí okruhu jsme si ještě pojezdili po okolních kopečkách, šotolinkách, podívali jsme se na horskou chatu Na Prašivé a odtud po malých cestách domů k Ladíkovi,  s jednou zastávkou na začátku Karviné v Rybím domě. V rybím domě si můžete chytit rybku s sebou nebo se tam v místní restauraci nacpat lejklejma čudlama J

Večer opět proběhla grilovačka, nějaká kořalka a klábos s Darinkou asi do druhé ranní. Nedělní ráno už moc veselý nebylo. Je konec prodlouženýho motovíkendu a to bikerovi nikdy nejde pod vousy. Ten kanec Ladík ještě stihnul udělat pár žertíků na můj účet ve formě samolepky nějakýho motýla na mém kufru a samolepky autoškoly, tedy modrýho „L“ pod mojí SPZtku. Já si toho nevšiml a kluci měli za úkol mi to sdělit nejdříve až na první pumpě. No co na to říct, snad jen že prdel musí bejt!!!!!!

Cestou domů jsme to vzali přes Opavu, Šternberg, Litovel, Boskovice, Třebíč a k domovům. Nad Brnem jsme pěkně a vydatně zmokli, ale to asi k motorkaření patří a kort u mě. Mě leje přece vždyckyJ.

Akce byla super, posílám velkej dík Ladíkovi, Darince a všem zúčastněným motokééémošům.

Zdar uhelný Synci.....

Kompletní fota ode všech jsou tady:

BRLOH

1.-3.11.2013

Ve výše uvedeném datu proběhl tradiční motosrazík v Brloze.

Jak jsem už psal v pozvánce, letos jsem nic pořádat nechtěl, ale zjistil jsem, že by to byla velká chyba.

Na přání většiny z vás jsem tedy setkání v Brloze udělal a myslím, že se to nadmíru vyvedlo. Účast byla na penzionu Na Hřišti dosti hojná, někteří  oučastníci museli opravdu chrnět na zemi, na což se prý ale hned u výborný snídaně zapomnělo :-).

Z pátka na sobotu se ( jako už bejvávalo zvykem) nikdo nenacucal tak, aby mu ráno bylo šoufl. Takže ranní odjezd na vyjížďku proběhl u všech na jedničku. Počkalo se ještě na pár bikerů, co se přijeli v sobotu jen svézt na vyjížďku, koplo se do vrtulí a jelo se. Plán byl projet si část Šumavy (jako Volary, Kvildu, Modravu, Srní, Prášily a Kašperské Hory). Tahle část je na poježděníčko opravdu pěkná, ale my jsme jí měli, "tím že jsem jel já", zpestřenou o pěknou nadílku deště. Asi po deseti kilometrech za Brlohem začalo mrholit a při průjezdu Modravou už značně lilo. Nu nic, z cukru jsme nebyli, tak jsme se nerozpustili. V Prášilech jsme zastavili v restauraci dát si něco na zub v domnění, že přestane pršet. Přestalo, ale jen jsme se oblekli, že budeme pokračovat, tak zase začlo poprchávat. Jak jsme ale sjeli níž do Kašperských hor, už vykouklo i sluníčko a i jízda začala bejt zajímavější. Měli jsme namířeno do elektrárny Temelín na prohlídku infocentra, ale po cestě jsme se ještě stavěli za Milunou a Vencou Konopníkovic, ve filmový vesničce Hoštice. Pravda, byli jsme ve stejný hospodě, co byla ve filmu, ale Miluna měla asi volno, tak tam nebyla. Co byla ale kuriozita? Při pití kávy na zápraží proslulý hospůdky jel okolo bez helmy tak třicetiletý týpek na starý Jawě 250. Jediný, co kdo pronesl: "hele čum, vole, Venca jede".

Nu nic, po kávě jsme to z Hoštic vzali přes Bavorov směr Temelín. Po cestě měli ale kluci ještě jedno zpestření ve formě Ríšova pádu. Kluci se nám za Netolicema ztratili, tak celá parta čekáme v domnění, že špatně odbočili. Po chvíli volám Mácovi a dozvídám se, že špatně neodbočili, ale že si při brždění před přechodem pro chodce Ríša s Varanem lehnul. Nic by se nestalo, kdyby si s motorkou jen lehnul, ale navíc to světlem napálil ještě přímo do Mildovo Varana, a tak vznikla nepříjemná škoda. Ríša byl jen natlučenej, žádná zlomenina, tak alespoň tak. Bylo nám ho líto, ale tak to chodí. Jsou to jen dvě kola a stát se to může každýmu. Prostě jak se říká: "přepálils předek" :-)

Důležitý je, že se nic vážnýho nestalo, praskaly jen plasty a ne kosti, takže to dej Ríšo do kupy a na jaře tě zase čekáme!!! (prosím, nepleťte si tohoto Ríšu s Křenyho švagrem Ríšou, kterýho všichni znáte!!)

Máca, Plameňák a Milda zůstali s ním, než mu přijel odvoz a my jsme zatím navštívili Hněvkovickou přehradu a infocentrum jaderný elektrárny Temelín. Tam nám povyprávěla sympatická paní průvodkyně, Bořkem nazvaná Sovička, jak elektrárna funguje a všechno co se jejího provozu týká. Po prohlídce se přejelo už potmě opět k Západovi do Brloha, kde se vše řádně prokonzultovalo u píva a slivovice.

Něděle pro některý byla už horší, jak vstáváním, tak i jízdou domů, např.Ladík jel 470 km do Karviné v dešti.

Bylo fajne, myslím, že parta se sešla výborná, tak všem moc děkuji za víkend plnej pohody a srandy. Obzvlášť díky kamarádům jako Fíšovi s bráchou, Bůčovi, KTMartíkovi, kteří dorazili na pokec autem a to ne-malý kilometry.

Díky všem!!!

O víkendu 31.5.-2.6. 2013 proběhnul srazík na penzionu 

U Studničků ve Sloupu v Čechách.

V pátek jsme si s paní vzali volno z důvodu, že vyrazíme v dopoledních hodinách. Volno jsme sice měli, ale od rána lilo jak z konve, a tak jsme odjezd nijak nehrotili a v klidu jsme vyrazili až někde kolem jedný odpolední hoďky. Vyráželi jsme v nemokách, ale kus za Budějovicema přestalo lejt a cesta až do Sloupu byla bez lijáku. Večer se klasicky popilo, potančilo a zazpívalo, vše prostě zvesela, což se nedalo už říct o sobotním ránu. Od rána lilo jak z konve. Čekala nás vyjížďka a prohlídka místní sklárny s krčmou. No nic, řekli jsme, nejsme z cukru, tak jedéééém. Do sklárny to šlo, prohlídka byla taky super, holky si vyfoukli nějaký vázy, chlapi půllitry a jelo se dál. Lilo a lilo, já jsem asi po padesáti kilometrech začal mít podezření, že se mi v bundě okolo předloktí přelejvá v každým rukávu jakási loužička. Podezření se potvrdilo, když jsme zastavili na oběd, slez jsem z Varana, dal ruce dolů a z rukávů mi vyteklo po dvouch deci z každýho. Po obídku jsme usoudili, že víc mokrý už bejt nemůžeme a tak že na to už prdíme a vrátíme se na penzion, kam už Alešek volal dopředu, aby zatopili. Do mě se už pustila i zima, a tak na zahřátí hnedle po příjezdu měním Fíšovi řetězovku, probíhám horkou sprchou a desinfikuji Morganem. Večer opět probíhá za neustálý vytlemenosti, je plnej soutěží, který připravili Aleš a Anička a samozřejmě všudypřítomnýho chlastu. V neděli dopoledne sedláme stroj a mažeme směr Prag a Budweis, to co jsme si po cestě vyžrali za průtrže a vítr jsme si snad ani nezasloužili, dokonce jsme i třikrát u nás brodili díky místním povodním. Akce byla super díky Alešovi, Aničce a tej naší skalní bandě, co nikdy nic nezkazí!! Kdyby vám někdy Venca s Radimem chtěli ukázat v Transporteru nový gumy Karoo 3, tak tam nechoďte, přijdete po exkurzi se zvedlou nohou a trojkou v krvi, pneu byla jen záminka, bylo třeba vyžrat Morgena :-)

Postřehy ze srazu vyjádřil i Peťa Řevnice neodolatelnou básničkou.

autor: PETRŘEVNICE

Jak to bylo ve Sloupu, aneb pravdivá výpověď jednoho motorkáře :

V pátek jsem vyrazil, přestalo pršet

Nářky mé manželky měly mě zdržet

Nikam prý nejezdi, zněla ta věta

Chystá se prý na nás snad konec světa

Jen co jsem vyrazil, obloha zjasněla

Co to zas ta moje Sibyla věštila ?

Slunce a teplíčko, silnice suché

Ještě že mé uši byly k ní hluché

Jen co jsem dorazil do toho Sloupu

S kalíškem v ruce hned v chlastu se koupu

Vybalit, převléci a honem dolu

Po dlouhé době ať zase jsme s polu

Novinky sdělujem, pijeme, zpíváme

K přesunu na pokoj těžce se zdvíháme

Pospat si stačíme jen trochu k ránu

V osm hvizd píšťalky dává nám ránu

Zelené trenýrky od Stáni fasujem

A na dvůr k rozcvičce rychle se stěhujem

Chvilku tam stojíme, mrznem a mokneme

Pak povel „snídaně“, ztuhle se pohneme

Spolkneme rohlíky, a fofrem oblíknout

Z tohohle výletu nejde se vyvlíknout

Nasadím přilbu a startuju motorku

Však místo varana měl jsem vzít ponorku

Místama pod vodou silnici nevidím

A v autech řidičům jen tiše závidím

Ve sklárně teplo je a trochu osychám

Cirkl nám vypráví, úžasem nedýchám

Pak zase do deště,jen tiše běduju

Co zbyde suchého na těle, tipuju

Kvalitní oběd nám náladu zvedá

Pak zase motorka, s čvachtnutím sedám

A fofrem do Sloupu, těším se do sucha

Pěkného večera žene mě předtucha

Do sprchy, večeře a zase chlast

Povídat, bavit se, vnímat tu slast

Rychle to utíká, hned je tu neděle

Ráno pak vůbec nechce se z postele

Venku zas prší a domů se nechce

Rozloučit nejde se jenom tak lehce

Nedá se svítit, skončit to muselo

Startuju, odjíždím, není mi veselo

Blížím se k Řevnicím, čeká mě šok

Berounka obvykle malý je tok

Dnes jako Benátky přijdou mi Řevnice

Řeka nám totiž zaplavila ulice

Věštba mé ženy se pozvolna plní

S varanem plaveme, voda se vlní….

Teď už jsem doma a plením ledničku

A Aleš ode mě dostává jedničku !

POSLEDNÍ MÍLE

26.4.-28.4. 2013

Proběhl víkendový srazík v rekreačním areálu Milovy na penzionu Poslední Míle u Poličky.

Akci pořádal Venca se ženuškou Stáňou a nebojím se napsat, že to měli zmáknutý na jedničku.

V pátek, když jsem přijel, tak se už soutěžilo ve střelbě, lidi do sebe cpali grilovaný krkovice, nasávali Plzeň a jedenáctkovou Poličku.

Něco jsem taky ochutnal a pososal. Sobotní vyjížďku měl organizátorskej pár vykoumanou ve stylu orientační soutěže, kde na několika bodech museli plnit úkoly a zodpovídat otázky do testu, kterej byl večer samozřejmě vyhodnocenej.

Střílelo se ze vzduchovky, pilo se pivo brčkem na čas, přenášely se lentilky z bodu A do bodu B, chlapi se trefovali připnutýma psacíma perama mezi nohama do flašek,házelo se koštětem a elektromotorem do dálky, měřily se kilometry a samozřejmě se vypisovaly úkoly na stanovištích. 

Krásně jsme se projeli po rozhlednách a zajímavých koutech místního kraje. Proběhnul i dobrej obídek na doporučení organizátorů, po kterým v dalším úkolovým bodu jsme krásně promokli v přívaláku z bouřky.

Večer Venca se Stáňou vyhlásili vítěze soutěží, předali ceny. Během vyhlášení ale začly obsluhy nosit na stoly pečený předem objednaný kolena, který asi nebyly z prasete ale z mamuta. I Karel, kterej je zvyklej jezdit na spešl kolena do Lechovic prones, že je toho moc.

Akce to byla moc podařená a dobře zorganizovaná, líbilo se mi a těším se zas na další.

BRLOH 2012 

aneb

JAK ZAKUCHNOUT SEZONU 

Je po akci, která nedopadla jinak než na jedničku !!!!!!

Co bych dodal. 

Parta se sešla dost zajímavá, složená sice z málo skalních tváří, ale z většiny z nových tváří. 

Spousty skalních neumělo ani odpovědět, nebo se jim prostě nechtělo, což ale nevadí, bo bez nich to jde taky. 

Popilo se, projeli jsme se, posoutěžili, vyhlásili vítěze a předali ceny. 

Penzion byl nacpanej a tak to splnilo mý očekávání. Růžence - Lucince od Itálka se omlouvám,

že musela jakožto jediná samička celej víkend poslouchat kecy o řetězech, 

ložiskách a O2 eliminátorech, jak to sama i nazvala O2 terminátor. 

Lidičky, bylo to super a na jaře někdy - někde, dám vědět dopředu!!!

 CHARYHO ZÁKULISÍ MOSTECKA II

Tak co bych asi tak dodal k víkendové akcičce ................ ???????

No začnu nápadem.

Nápad byl "opět" prozkoumat zákulisí severočeských povrchových dolů spojený s víkendovou kempoakcí :-)

Povrchové doly jsem se už snažil prozkoumat před pár lety, konkrétně Tušimický důl Nástup. To mě ale jen tak načouhnout kus za bránu pustil jakejsi děda patřící k ostraze dolu. Jelikož mě to ale stále zajímalo, zkusili jsme s KTMartíkem a Křenym v roce 2009 do dolu opět "proniknout". Jak se říká "nadrzo", ale tentokrát to také nevyšlo. Důl byl již dokonale hlídán, tak jsme moc neprovokovali.

Více z víkendové akce "Motovíkend s trochou drzosti" aneb zákulisí mostecka z roku 2009 je ... ZDE

Takže letos jsem to zkusil oficiální cestičkou a nakonec po X mailech se to podařilo a dostali jsme povolení ke vstupu do Tušimického dolu Nástup včetně průvodce.

Rozeslal jsem mailíky, kde v kolik se tak v pátek sejdeme. Zamluvil jsem kempík na Nechranický přehradě, kde mělo být místo setkání.

Já osobně jsem vyrazil už ráno do práce na motce a po jedné odpolední jsem směle pomalinku vyrazil směr Nechranická přehrada u Kadaně.

Coural jsem se různě směrem na sever po vesničkách a tak kudy mě napadlo. Dvakrát jsem se schoval před přeháňkou, bo jsem byl línej si navlíkat "šprcku" do deště. Po doražení na místo do kempíku jsem vložil good kávu a čekal na zbytek osazenstva. Nikdo ještě nejel, bo bylo brzo, a tak jsem se vydal ještě na průzkum okolí. Prošmejdil jsem pěšiny vedoucí podél výpustě Nechranický přehrady, kouknul se do vedlejších vesniček a ani jakási pískovna za plnýho provozu mi neunikla. Tam jsem se chtěl dostat na jeden velikej val a vyfotit si pískovnu zhora. No jo ale jak jsem projížděl okolo jednoho pánečka, setkal jsem se s otázkou, co tam chci. Slušně jsem zasomroval a byl jsem vpuštěn na val k focení. Nešlo ani tak o fotku jako o to, si na ten kopec prostě vyhrknout s Varanem.

Po návratu beru první pivko a čekám na kluky. Jako první přijíždí Ladík a Venca na Varanech a bezpochyb jsou žížnivý. Ladík totiž přijel z Karvinný a Venca z Jihlavska, tak měli nárok mít žížu. Další pak už dojíždí v malých intervalech po sobě Pavel, malej Pavel, Vilém, David MB z motocyklovek s kamarádem, Fíša a jako poslední slejzá z motorky Novotňák s Alčou. Večer proběhne klasicky poloožersky, ale tak v míře, aby jsme byli ráno fit, takže uleháme někde kolem jedný po půlnoci.

Ráno mě budí v půl osmý zvuk přijíždějícího Varana a tím nejní nikdo jinej než Máca, kterej nemohl dovalit v pátek večer. Po něm ještě přijíždí Fíšovo bratr, kterej chce taky pokoumat zajímavosti v dolech. Ranní hygiena a trocha srandy z Viléma po ránu nás probrala dokonale. Vilém jakožto pronašeč přísloví, že motorkář musí spát vedle stroje, jedinej nespal v chatce ale u kiosku kde jsme večer pili. Jedinej byl po ránu jaksi hotovej.

Pobalíme a mažeme přes pumpu v Kadani (kde bereme sendvičovou a bagetovou snídani útokem) k ředitelství Tušimického dolu Nástup. Tam máme dostaveníčko na devátou dopolední s panem Poubou. Pan Pouba je už na místě a s úsměvem očekává tu naší dvoukoláckou tlupu.

Po chvíli pro nás přijíždí jakási Praga a směle vyrážíme do tak očekávaného dolu. V Pragovce jsou docela malá okénka, ale i tak čučíme ven, jak se dá. Tuhle jedeme okolo nějakého třídiče uhlí, pak kolem nějakého míchače uhlí a hlavně jedeme neustále kolem dopravníkových pasů, kterých je v celém dole na 100km.

Stavíme na jakési vyhlídce do dolu, kde nám moc ochotně pan průvodce vše vysvětluje. Že důl má 28km čtverečních, že se má těžit do roku 2035, kolik se z dolu čerpá spodní vody, že se musí odtěžit nejprve 100m zeminy, než se dostanou k uhlí, pak že je vrstva cca 100m uhlí atd atd.

Zajímavostí je, že hnedle blízská uhelná elektrárna jednu čtvrtinu vyrobené el.energie vrací zpět do dolu, který jí nekompromisně sežere. Je to nekvalitní sirnaté uhlí, takže do kamen z tohoto dolu nejní vhodné. Do elektrárny, která je vybavená nějakými modernějšími kotly, se kvalita uhlí míchá dle požadavků na jakési homo skládce. Dopravníky o šířce 1200mm se pak uhlíčko rovnou veze do elektrárny, kde je drceno a pod tlakem foukáno do kotle, kde hoří již ve vzduchu, a tak dojde ke kvalitnímu spálení.

Z vyhlídky pak už mažeme dál k vysněnému těžebnímu stroji a tím je skryvkový ThyssenKrupp SCHRS 1550.

Když těsně u něho vystoupíme z Pragovky, jsme všichni jak opaření velikostí a celkovým monstrózním dojmem z rypadélka.

Je to prostě hovado obrovský. Dáme pár fotek, zjišťujeme že ta kraksna má 4 000 tun, že "nachroupe" až 4 000 kubíků za hodinu, že když jsou bouřky, tak že do ni neustále řežou blesky, páč je 51 metrů vysoká. I pan strojník, který sedí v kabince na konci ramene se kolikrát pohupuje ve výkyvech cca jednoho metru.

Na skrývkách za rok vytěží 26,5mil kubíků, který odběhnou po dopravních pasech o šíři 1800mm.

Když je odstávka stroje na opravy a údržby, tak netrvá prý vždy dlouho, ale podle chlapíků obsluhy bývá někdy odstávka i čtrnáct dní, když se třeba vysype nějaké větší ložisko za tři miliony. :-)

Chceme si dát u pasu foto a v tu chvíli se ten panelák pohnul o pár cenťáků. To by se ve mě krve nedořezal, prostě jak píšu monstrózní zážitek. Stroj obsluhuje partička pěti lidí na 12cti hodinové směny. Natěženej materiál putuje přes celej důl zase na začátek a postupně se zasejpá kladačemi a rekultivuje. Do rekultivací dají Severočeské doly 200mil.ročně a opravdu, jak jsme byli svědky, tak po rekultivaci to vypadá lépe než kdy před otevřením dolů.

Zase nastupujeme do off-road Praga a jedem do "kotle" k rypadlům daleko menším než byl ThyssenKrupp SCHRS 1550.  Tím jsou rypadla KU 300S a K800N. Tady se za rok vytěží 13,5mil.tun hnědého uhlí - to sakra taky nejní málo, což??

Tady dole jsou tři rypadla a těží dle požadavku na kvalitu uhlí. Každý rypadlo těží jinak kvalitní uhlí a tak podle požadavků z "mixážního stanoviště" pracují na střídačku, nějakej čas těží všichni tři, nějakej zase jen dva apod.

Tady dole v dole už je docela i dost prachu a to zrovna ani nefoukal vítr a hlavně bylo sucho. Musí to tady být mazec po deštích.

Po pokochání uhlorypadlem K800N naše prohlídka končí výjezdem na zrekultivovanou část dolu. Takovouhle hustou stromovou zeleň nenajdete ani na Šumavě. Dělají při rekult.i jezírka tůně apod. Prostě pecka a po důlní aktivitě tady nenajdete nic. A tak to má bejt, protože důl samotnej by si oblíbil i Niel Armstrong jako tréning na měsíční krajinu :-)

Po rozloučení s panem průvodcem se ještě všichni odebíráme do Března, do restaurace Na Rybníčku, kde ještě poblíž někteří z nás půjdou na odstavené rypadlo KU 800.8/K77.  Máme čas do jedné hodiny a tak hoďku trávíme příjemným obídkem.

Po jídle se loučíme s ostatními, kteří už chvátají domů a já, David MB, Máca a Fíša jedeme opodál na odstavené rypadlo. No rypadlo, je to zas takový mega hovado, který je už vidět na deset kilometrů. Na vrátnici odstavíme motky a už si pro nás přichází jiný pan průvodce. Měníme motohelmy za stavební a vyrážíme kousek pěšky ke kolosu. Pan průvoce už o nás ví od předešlého průvodce z dolu od pana Pouby, který mu volal. Řekl mu, že jsme byli nejlepší exkurze za ty leta, že jsme se na vše ptali a zajímalo nás to, což se prý o školních a manažerských exkurzích říci nedá.

Přicházíme ke KU 800, opět mě zaplavujou pocity po těle z toho "malinkatýho stroječku". Spousta těchto strojů má podvozek na pasech, tento stroj je tzv. kráčející. Jeden krok = 3m a trvá jednu minutu. Výška stroje je 51m, váha 3900 tun, šířka 29m a délka je 138m - drobeček, co?? Příkon jen na rypadlové kolo má 4x320KW. Vytěží 4200 kubíků za hodinu a ve službě byl od roku 1979 do roku 2010, kdy byl odstaven. Nyní funguje jako turistická zajímavost, kde každou sobotu třikrát denně probíhá zdarma prohlídka stroje. Dělají tu i různé akce pro děti. Pro ty je KU 800 nazváno jako Březenský drak a je k němu i jakási pohádka.

Nejní z něho ale odepsanej šrot, ale je jaksi v záloze, kdyby byl třeba. Znovuzprovoznění by trvalo cca jeden rok.

Po fotománii, kdy David odkráčel asi 400km od stroje, aby ho mohl celej vyfotit, jsme se rozloučili a mazali dál směrem na vodní dílo Fláje.

Po cestě ještě zajíždíme pofotit důl, který se připletl do cesty a cestou na Fláje dáváme kávec. Přes vodní nádrž s pitnou vodou Fláje jedeme po hranicích na rozhlednu "Komárka", kde nás napadá zajet ještě do Bílinského dolu kamsi na okraj na pár fotek. Netrvalo dlouho a byli jsme u dolu. Kus jedeme offíček, ale radši motky necháme stát opodál a zbytek dojdeme pěšky, aby jsme zas tak neprovokovali. Dáme pár fotek, zaoffroadíme a loučíme se s Davidem, kterej maže dom. Já s Fíšou a Mácou pokračujeme do Teplic, kde se odpojuje Fíša a doporučuje nám kempík v Chabařovicích.

V kempíku se ubyvakujeme s Mácou v mikrochatce, ale na přespání to stačí. A mažeme do knajpy na véču. Zanedlouho přijede i Fíša s manželkou, bruderem a kamarády, a tak večer trávíme pivním klábosením.

Ráno vyrážíme s Mácou někde kolem osmý. Chvíli se nás pokouší nasrat déšť, ale tak po dvaceti kilometrech ho to přejde a další kiláčky po vesničkách probíhají za sucha a dobrý nálady. Až na jednu chvilku, kde v Roztokách projíždíme kolem jedný známý cedule, asi se zákazem vjezdu bo co to bylo, a hnedle si na nás za rohem počíhali přátelé - kamarádi policisté. Nejdříve se netvářili, ale nakonec to dopadlo dobře stokorunačkovou pokutou.

Domů já dojíždím za sucha, ale Máca večer psal, že posledních deset km od baráku promoknul na kost.

Co dodat??

Víkend to byl hooodne zajímavej. Díky všem co se oučastnili a obzvláště průvodci panu Poubovi za ochotu a výborný přístup!!  

FotkyDM Bodláka

Alebo ako poriadne zmoknúť a potom zamrznúť.

30.3. – 01.4.

Je jaro, a tak je samozřejmě třeba dát nějaký to jarní zahájení sezonky, jako je to už zvykem.
Sezonku ukončujeme a zahajujeme tradičně vždy v Brlohu v jižních Čechách, ale tentokrát byl podán návrh na změnu a tou byla slovenská lokalita Velka Javorina v Bielych Karpatoch.
Horskou chajdu našel KTMilánek, já zařídil ubytko, jídlo a Milánek zařídil trasy sobotní vyjížďky.
V pátek jsme se posbírali na čerpačce ve Zlivi a vyrazili. Vzali jsme to spodkem Moravy přes Jemnici, kde se k nám přidal ještě Karel. Protože bylo tři týdny pěkně, těšili jsme se, jak si to užijeme. Ale jak je už asi pravidlem, když někam jedu já, v pátek začalo lejt a začal foukat dost silnej vítr.
Fíša vyjížděl z Teplic a nějak se chtěl projet v tom hnusu, co byl venku, tak to vzal přes Zliv a jel s námi. Nu nic, cesta na Slovač proběhla vklidu za přeháňkových dešťů a protivnýho vichru. Na místo jsme dojeli k šestý večerní hodince a to už v hospůdce u chaty do sebe pral KTMilan grůček s Pavlem a Mácou. Hnedle jsem ho tam pustil taky, bylo nějakých pět stupňů, takže bodnul. Během dalších dvou hodinek dojel zbytek a jako poslední mohykán dojel KTMartík.
Večer probíhal ve víru neustálýho smíchu a perfektní nálady. Milánek mi nezapomněl připomenout, jaký je počasí a že nechápe, proč utratil tolik peněz při nedávný návštěvě Islandu, kde bylo pět stupňů a lilo, když přej stačí si se mnou něco naplánovat tady za pár korun ve stejných podmínkách :-) Já šel brzo na kutě, bo jsem byl stahanej jak hračky z děcáku a ani mi nechutnal alkohol. Tak jsem tam lupnul dvě malý pivka a dvě Fanty a šel chrnět.
Někteří šli taky kolem půlnoční hodiny do peří, ale někteří se doplazili na pokoje dokonce až kolem ranní půl pátý.
Kluků příchod mě vzbudil a už jsem nezabral, páč jsem si musel vyslechnout Ríšovo inštrumentální sólový chrápání připomínající spíš rozzuřenýho medvěda.
Nemůžu zabrat a ještě mě tlačí ty Fanty. Holt jsem si musel dojít na Weřejné Cikadlo.
Což na tom by nebylo nic neobvyklýho. Ale téměř ranní pozdravení velkým papouchem „Ahoj Hugo“ mě tak vylekalo, že jsem ty Fanty málem pustil.
Ráno juknu z pozaokna a co je venku, no přece liják a vichr. U snídaně se domlouváme, že nějakej liják nás nerozhodí, a tak že prostě jedem byť na dvě hoďky.
Snažím se ještě párkrát kopnout do jedný trosky obumbaný, zda jede s námi, ale to nějak neklaplo.
Mezitím přestalo pršet, a tak s větší chutí vyrážíme za Milanem, kterej má naplánovanou jakousi trasu po vrstevnicích a  hřebenech Bílých Karpat. Po pěti kilometrech ještě zjišťujeme, že Spůďa nemá benzín, takže zajíždíme k pumpě. Pak už vyrážíme, zatím bez pršky, za Mílou a hnedle zvostra nějaký výjezdy na hřebeny bahnitejma cestama. My co jsme měli drapce, tak to šlo, ale jak bylo vidět i v průběhu dne, ti co je neměli, tak je ani nepotřebovali, bo vyšplhali na těch silničních vzorkách taky všude.
Lukáš si takhle pod jedním hřebenem v bahně říká: „Chudák ten Vilém s jeho XJR 1200, ten asi zůstal dole na silnici a neví, kam má jet.“ Než to dořekl, Vilém prosvištěl kolem. Takže vlastně ti co měli drapáky jsou usmrkánci (vč. mě) a ti co to dávali na silničních vzorkách, měli alespoň koule.

Po různorodým motání po zamlžených Karpatech se stavíme na pozdnější obídek v jedný restauraci na hřebenech. Na tom by taky nebylo nic neobvyklýho, až na to bahno co z nás všech opadalo uvnitř čisťonký restaturačky na koberec. Někdo pojedl polívku a utopenečka. A třeba Vilém si dal býčí koule určitě jen proto, abychom viděli, že ty koule opravdu má, když takhle suveréně jezdí po blátě na XJRku :-)
Po obídku brázdíme dál kopečky a zas Míla odbočil kamsi mimo silnice a k velikýmu, prudkýmu a bahýnkovitýmu  sjezdu. Všici sjeli až na Tomáše, Pavla a Viléma, kteří to po domluvě otočili, že počkají na čerpačce ve Valašských Klobůkách. Vilém sjezd okomentoval: „Heléééé to nedám, nejsem magor.“, což člověku nejní nijak divný, když vidí co má pod zadkem :-) Cesta probíhala dál zatím za sucha po bahýnkách a s tu a tam nějakým pádíkem, což k tomu cáákryš patří, ne?

Přijíždíme do Klobouků a dojíždíme tu naši trojici, páč Míla vynechal jednu hřebenovou „Rztu“ z důvodu začínajícího deště. Pokafovali jsme a jedeme už zpět na chatu. Míla to ale ještě bere na Velkou Javorinu lesem. Leje jak z konve už hodinu a čím výš šplháme, je znát stupňujíci se zima. Chvílema klukům pomáhám tlačit po zbytkách sněhu a za začínajícího chumelení s krupkama umocněnýma silným vichrem stoupáme výš až k vysílači. Před vrcholem nejní chvílema vidět na deset metrů. Dojíždím naší skupinku a koukám, jak klucí bečí, že se jim ztratil horský průvodce Míla v tom mlíce.
Nu nic za chvíli jsem byli u chaty. Sjezd dolů od vysílače po náledí ale byl doplněnej několika kreacema jak za jízdy vystopit z motky apod. Lukáš s Afrikou letěl k chatě z kopce do zatáčky spíš asi neřízeným driftem a všichni čekali, jak zmizí ze stráně dolů. Ale nepad a ustál to, což je hodno profíka :-)
Kluci, co zůstali na chatě se nám docela tlemili, jak vypadáme a v čem jsme jeli. Po rozmražení se si dáváme řízečky a pár pivek při pokecu o dnešním toulání se po kopečkách a cca kolem jedný jdeme do pelechů.
Ráno vstaneme, pobalíme, posnídáme a v mínus pěti se snažíme rozmrazit spínačky na motkách. No joo spínačky se rozmrazily, ale motky měli zamrzlý komplet brzdy, takže některý šly utrhnout a některý se musely ohřát půjčenou horkovzduškou. To je tak, když se jezdí dva dny v lijáku a pak přes noc zamrzne. Cesta domů už byla v pohodě, byť byla docela kosa a místy cestou se snažilo posněžovat. V Lechovicích nás ještě Karel zatahnul na vynikající kolena, kterých jsme se nacpali a ještě jsme si je nechali zabalit všici s sebou, bo to niešlo zožrať. Já z toho měl ještě večeři a náš pes posvícení :-)
Akce to byla více než podařená, sešla se perfektní parta, která s sebou dovezla vynikající náladu, byť padaly z nebe hovínka s háčkama. A hlavně - na co ta parta měla chuť, bylo pořádně si zajezdit!!
Chlapcí díky za mě a za Milana :-)

Charyho podšumavské ukončení sezony Brloh 2011

Setkání v Brloze bylo přesně tak, jak jsem si představoval, bylo nás bezmála dohromady dvacet, což jsem ani nečekal.

Něco jsme popili, posoutěžili, pojezdili a to všechno za suprový nálady.

Sjeli jsme si kus po podzimní Šumavě, zastříleli si na asfaltový holuby, podívali se do Grafitového dolu v Krumlově a jako závěrečným bonbonkem jsme si prošli motosoutěžemi před penzionem.

Celkově se soutěžilo ve střelbě, jízdě pomalosti, jízdě mezi kužely na čas, jízdě mezi kužely ve dvou na čas a jako poslední byla soutěž o to, kdo zatluče nejhlouběji stovkový hřebík do špalku metrovým zahnutým kladivem.

Děkuji za účast a těším se na jarní setkání, které bude v ........ ale to je tajnýýýýý!!!!

Fotogalerie z víkendu je už kompletní.

Komediální bilance z ukončení sezony:

Chary

kterej nechtěně proběhl křovím díky alkoholu :-)

Tomáš (Západ)

kterej se vyválel s Varanem na střelnici

Spůďa

kterej se vyválel na střelnici zakopnutím o pařez

KTMíla

kterej od pátka do neděle nevyšel z alkoholu a řízl se do prstíku (málem smrtelný)

Fíša

kterej se poprskal pivem, když Chary zmizel v křoví

Velkej Pavel

kterej si vzpomněl dole v dolech, že má vlastně klaustrofobii

Malej Pavel

kterej sebou seknul na místě před penzionem

Jistě už věříte, že to stálo za to a byla prdel...