Polskej písek, polský moře, Chary tlamou zemi oře, na rakety i ponorku vzal si Chary motorku….

Polsko 2018

Už nějaký čas jsem přemýšlel, že bych se kouknul na poloostrov Usedom v Německu, kde je známý historicko - technický muzeum v Peenemünde, jenže prozatím byly jiné plány, a tak na návštěvu toho muzejního harampádí došlo až teď…

Sesumíruju plán a jedno červencový odpoledne vysmahnu z domova směr Mladá Boleslav, kde mám domluveno u kémíka Bořka, že u něho přespím. K večeru jsem na místě, Bořivoj dělá krkovice na grilu, který zapijeme pivem, dobrou slivovicí a jde se spát, páč Bořivoj ráno vstává hodně brzy do pracovního procesu.

Ráno mě nechá u něj doma samotnýho s jeho třema kočkama, myslím těma, co žerou myši a chytají granule nebo jak to u těch koček bývá, abych se prý vyspal. Po probrání a uvědomění si, kde to vlastně jsem, si dělám snídani, kterou slupnu za asistence těch chlupatých somráků. Pobalím propriety a jedu vzhůru směr Usedom….

V Liberci si cestou nakupuju ještě nějakou potravu a sunu se směr Zgorzelec. Ve Zgorzelci natankuju a u kávy vymýšlím plán přesunu podél čáry s Německem. Plán je jasnej, prostě někudy, nějak, někam, až tam nahoru k vodě. Takže si to jedu pěkně podél hranic, chvílema po malejch vedlejškách, chvílema po hlavních a chvíli i po rozestavěvý dálnici. Na tý rozestavěný dálnici si jedu a potřebuju do pár kilometrů dotankovat, a tak zadávám do GPS nejbližší čerpačku. Ok, to by bylo všechno v cajku, kdyby mě GPS nestahla z dálnice a netahla mě po obslužný šotolinový cestě přesně kopírující dálnici. Super, šotolina. Nemalou rychlostí si jí hnedle užívám tak, že na tý obslužce předjíždím auta jedoucí po dálnici. No ani trochu se nestydím až do tý doby, když takhle předjíždím kamion, kterej na mě troubí. Co troubí? říkám si a otočím hlavu dozadu. Jeejeee, ahaaa, už vím. Za mnou není absolutně vidět nic, jak práším. Dokonce fouká trochu vítr, a tak všechen ten prach odnáší na dálnici, kde tutově všichni vidí úplný hovno. Neee nestydím se a raději tomu topím dál, abych, jak se říká, problému ujel. Na pumpu dorazím téměř na výpary a po natankování dřepím u kávy a dost se mýmu počinu tlemím.

Později odpoledne přijíždím k tý severní louži do města Miedzyzdroje, tady večeřím na lavičce výbornou, nezávadnou, ryze zdravou krmi v podobě krůtího masa s vejci v kelímku asi za deset korun v akci. Je to po celým dni tuze dobrá potrava, ale na těchto cestách nepotřebujete jen živočišný uhlí na stavění, ale i nějaké projímadlo, a tak jsem zvolil tuhle šlichtu. Po pohlazení bříška vynikající sváčou nacházím směrem na Miedziwodzie dost slušnej nocleh jménem Camping Tramp. Ubytuju se na noc asi za 41 zlotých,  postavím stan, vybalím pívo, co jsem ještě nakoupil v supermarketu v Miedzyzdroje, a mažu se vykoupat do toho „slanýho rybníka“, než bude tma.

Voda je vcelku ledová a na pláži je nádherná kosa v podobě studenýho větru. Do prdele, dyk jsem u moře, ne…. Tak si tak v tý kose ležim na pláži a lemcám to pívo při západu slunce a v makovici si rýsuju středeční plán, a tím bude muzeum Peenemünde.

Ráno je krásně, balím, tankuju ropu do varana, do sebe kávu XXL a vyhlídkovou jízdou jedu ku trajektu na Usedom. Že jsem poblíž trajektu, jsem poznal už podle začínající fronty aut a náklaďáků, kterou jsem samozřejmě předjel, tak jak je to psáno v příručce mladého motocyklisty. Asi po kilometru nenápadnýho předjíždění se dostávám na pole position fronty a už jen čekám až zavelí obsluha trajektu, abych se nalodil. Lodí se vezu jen chvilku, ale je to dobrý zpestření a ke všemu zdarma.

Při příjezdu do Peenemünde jako první navštěvuju přístav, kde je zakotvená sovětská ponorka U-461. Ponorka je taktéž udělaná jako muzem a dá se prošmejdit za sedum éček kompletně celá, což opravdu stojí za to. Co bych vám tak mohl připodobnit útrobám ponorky, je snad jen kotelna velký teplárny kompletně našlapaná do garáže na osobák. Nechápu, jak se s tímhle bojlerem mohli potopit, natož do prdele vynořit, no to by mě šmejklo…

Po prohlídce toho ruskýho „kotle“ si koupím jakožto spávnej turista hrneček s ponorkou a samolepku na kufr a přesouvám se vedle do technického muzea výroby raket. Muzeum je od ponorky pár desítek metrů, tak jsem tam hned a opět je co vidět. Vejdete do areálu taktéž za sedum éček a hnedle vás vítá hrdě vztyčená, ze všech fotek a obrázků tak známá i tak nechutná, raketa V-2 doplněná její sestrou V-1. Je odporný horko, a tak uvítám prohlídku vnitřku budovy, kde jsou pro lidi spíše technického typu zajímavý expozice doplněný dobovýma filmama. Procházení výrobní haly vám nepřipomene nic jinýho, než vysokou pec a tudíž slévárnu. Po zaplacení jednoho éčka se svezete výtahem na střechu budovy, odkud je vidět komplet okolí včetně přístavu. Myslím, že se tu opět dá načerpat spousty informací o technice, hlavně jejím vývoji v né moc dobrých dobách, pro mě tedy pouze technicky zajímavé.

Po prohlídkách je už opět odpoledne a já přemýšlím, kam se zase přesunu. Mám moc rád tyhle bohémský plány neplány, když vše řeším, až to přijde. Popojedu kousek od muzea a na krásným svačinplácku u hlavní rozbalím proviant a začnu hodovat. Jelikož jsem u moře, tak jsem si k pozdnímu obědu „uvařil“ dvě plechovky tuňáka v oleji s nakrájenou cibulkou a dva dny starou houskou, aby to bylo stylový, ne. Po popřemýšlení a všimnutí si, že je tady víc podělaných turistů usuzuju, že se vrátím do Polska, kde bylo turistů rapidně méně než tady na Usedomu. Takže opět nahlédnu do průvodce mladého motocyklisty, jak předjet frontu na trajekt z opačné strany a se zastávkou v supermarketu pro čerstvější housku a kartůnek píva dojíždím opět do kempu Tramp, kde se mi ostatně i moc líbilo. Stavím stan na stejném místě, popíjím pívo a k večeři si slavnostně dávám malé utopenečky, co jsem si koupil v Liberci, joo pravda, chvilku se v kufru vozili noo.  Večer koupel, v teď už jen ledový vodě, na pouze ledovým větru, a opět rozjímání s plechovkou píva u západu slunce. Trochu mě v těhle situacích sere, že to moje Varadero neumí mluvit a pít pívo, ale nemůže umět vše, že…

Je čtvrtek ráno a já mám plán jet někudy někam přes národní parky už směrem na jih. Vybírám si trasy netrasy a šmejdím různýma vedlejšíma cestama, kde jsou jen borovice a písek, až se začnu proplejtat místem s názvem Szczeciński Park Krajobrazowy – Puszcza Bukowa. Podle názvu jsem chvíli přemýšlel, jestli tady v těch písečných končinách nebude třeba přistávat Hubbelův teleskop, nebo jestli tu nebydlel nějakej známej malíř, když je to tu Krajobrazowy. Ale néé, nakonec kdo tu jen přistál, jsem byl já a to pěkně na tlamu.

To si takhle na hladkých gumách čistě silničního vzorku i ražení pádím asi skoro třicet kilometrů po písečných, ne šotolinových, ale písečných vedlejškách, když si sám v jednu chvíli tak jako řeknu, vole jsi tu sám nedivoč a uber. Jak jsem si to takhle sám řekl a pěkně se pokáral, tak jsem si ve vteřině ustlal díky tomu, že jsem ubral a začal nad situací přemýšlet. Nevím, ale varaderu se to asi líbilo, protože si za chvíli lehlo o kus dál znovu. V tom horku je pecka zvedat převrácenej naloženej křižník Potěcharynkin, co vám budu vyprávět, ale jelikož jsem měl TOP náladu, tak jsem se tomu ukrutně tlemil. Jen jsem se bál, abych si varouše nebo sebe neznepojízdnil, když jsem tam byl sám.

Po opuštění písečný vsuvky nacházím kupodivu mezi borovicema a pískem krásnej svačinplácek, kde nepípne ani ptáček. Tak nevím, jestli tu kolem nebude někde sklad nevyhořelýho jadernýho paliva nebo jen ty ptáky nebaví už ty borovice a písek, tak držej zobáky, nicméně je tu totální klídek a to se ke snědení nákýho polskýho salámu docela hodí. Po sváče si opět dávám pohraniční ty nejmenší cesty kolem Parku Krajobrazoweho - Dolina Dolnej Odry a ještě stíhám rozkoumat o kus jižněji Cedyńsky Park Krajobrazowy. Tady se už na mě ale vytahuje večer, a tak ještě stíhám nakoupit nějaký jídlo a samozřejmě pívo ve městě Moryň a za vyhrožování buřiny nacházím něco jako kempík asi za dvanáct zlotých u jezera Morzycko. Z buřiny nakonec nic nebylo, jen mě obešla, a tak večer se krásně vykoupu v teplým jezeru a za popíjení píva relaxuju.

Ráno už je o něco chladnější, tak přidávám vrstvu a přesnouvám se opět vedlejšíma cestama a jedním malým přívozem přes řeku na sever naší republiky, kde mám spicha na jedné víkendové akci.

A co jsem si přivezl z výletu??

Přivezl jsem si pár plechovek polskýho piva, ale nejen to, i zážitek z ponorky, z muzea a hlavně moudro, jak se co vyrábělo a vyvíjelo. V neposlední řadě jsem se tam i naučil, jak vystupovat z Varadera za jízdy a jak ho ve vedru několikrát zvedat, což není nic co bych trénoval poprvé ostatně i ty jejich rakety moc nelítaly a z počátku se taky se jen válely v tom všudepřítomným písku.

V Polsku, v písku, když je málo plynu, poznáš v horku velkou dřinu………………………..Zdar Chary.